Sheila
Narodila jsem se na Kladně mamince Jenny a tatínkovi Denisovi. Do nové rodiny jsem se přestěhovala, když mi byly tři měsíce. Zde jsem našla svou novou smečku v podobě o měsíc starší, zlatě stínované kočičky Čiki a dvou páníčků. Aby to ani jednomu z našich dvou dvounohých kamarádů nebylo líto, rozhodly jsme se s Čikinkou, že každá z nás bude dávat větší náklonnost každému jednomu. Na mne zbyla panička a já se mohu přetrhnout, aby o tom věděla. Nenechám ji nikde dlouho samotnou, chodím za ní když se koupe, když pracuje na PC, spím s ní v posteli a nejraději mám, když mne chová jako miminko, chodí se mnou po pokoji a něco mi povídá. To se to pak spí. Již jsem jí za její lásku obdarovala i koťátky - stříbrňáčky. Také jsem jí udělala velkou radost, když si jedno z mých dětí, kocourka jménem Black, vybrala společnost Mevet do kalendáře 2009 na měsíc prosinec.
Panička říká, že když Čikinka, tak já taky. A proto i můj synek Gingers je součástí kalendáře firmy Mevet pro rok 2010, protože se umístil na prvním místě ve fotosoutěži. Snad jsem ji tím potěšila a bude mne mít ještě více ráda.
2.5.2023 - i když jsou to již téměř 4 měsíce, tak stále mám problém o tom mluvit i psát - přišlo to, čeho jsem se tak moc obávala. Že jednou nastane den, kdy té mé holce budu muset říci "sbohem". Nepomáhá ani to, co mi řekl veterinář:"buďte ráda, že se dožila tak úctyhodného věku, být to člověk, tak by jí bylo přes 90". Pořád to hrozně bolí a já tady pláču jen při té myšlence na úžasnou kamarádku, parťáka, člena rodiny a vlastně takové naše po Čikince další dítě, které nás opustilo a odešlo za "duhový most". Vím, že na Sheilinku nikdy nezapomeneme a stejně tak vím, že jsem se zapřísáhla, že si již žádné jiné zvířátko nepořídím, protože ta stávající bolest je tak veliká, že ji nechci již nikdy zažívat. Je mi jedno, že někdo říká, že to bylo jen zvířátko - pro mne to zkrátka bylo jinak. Sheilnko, stále Tě miluji a z našich srdcí nikdy nevymizíš.