Nevyčerpatelná
krása – jako
u květin. Vlastně
ještě větší, což jen
stěží chápeme.
Kočky jsou
přírodní léčitelé.
Společníci.
Tajemní přátelé…
Kdopak z nás, by si nevzpomněl na jedno z prvních setkání s kočičkou v knize Josefa Čapka „Povídání o pejskovi a kočičce“. Jistě již tenkrát se v každém z nás projevilo byť jen malinké přání, po nějakém tom zvířecím kamarádovi. Některým z nás se přání splnilo dříve a některým, jako mě, až v pozdějším věku.
Svoji první perskou kočičku, jsem dostala jako dárek v roce 2006. Zlatě stínovanou kočičku, které jsme dali jméno Čiki, jsme si přivezli od Kolína a po měsíci, aby jí doma nebylo smutno, než se vrátíme z práce, jsme jí pořídili kamarádku, černě stříbřitě stínovanou kočičku Sheilu, která k nám přicestovala z města Kladna.
A dnes dávám za pravdu spisovateli Marku Twainovi, který kdysi položil otázku: „Domov bez kočky, bez dobře živené, dobře opatrované a patřičně důstojné kočky, může být dokonalým domovem, ale kdo vám to uvěří?“ – a měl jistě pravdu.
Vždyť každý milovník kočičího plemene Vám potvrdí, že ta chlupatá, vrnící kulička, která Vás vítá při příchodu domů, otírá se o Vás a hlasitě komunikuje, aby upoutala Vaši pozornost, způsobuje, že náš život je naplněnější, příjemnější, plný přátelské pohody a snad i bezpečnější – to ale pochopí snad jen ten, kdo si vyzkouší na vlastní kůži.
http://hobby.blesk.cz/soutez/kocka-ceska/2013/profil/3766/
